Příběh domu

Zatím nejstarším známým majitelem pozemku, kterého se nám podařilo zjistit, byl zámecký lékař Karl Zdekauer. Svůj přízemní dům na tehdejším Ringplatzu v Gödingu (tedy na rynku v Hodoníně) však ještě ani neměl splacen, když ho 7. května 1845 prodal Janu Emanuelu Tománkovi, místnímu obchodnímu příručímu.(1) Zdekauer přijal od Tománka vhotovosti 2.200 rýnských zlatých a zbylých 1.000 zlatých se mu Tománek zavázal pravidelně splácet.(2)

Původní přízemní Zdekauerovu stavbu však Tománek nehodlal využívat. Zakoupenou budovu nechal prakticky ihned strhnout a na jejím místě dal zbudovat nový, jednopatrový dům, který na parcele č. 342/1 stojí doposud. V novém domě mohl jeho majitel jak pohodlně bydlet, tak v něm také provozovat svou živnost. Stavba nového domu netrvala ani jeden rok. Už v květnu 1846 mohl Tománek do novostavby přestěhovat svůj hodonínský koloniál a také sběrnu dopisů, kterou pro poštu císařského Rakouska už nějakou dobu zajišťoval.(3)

Jako sběrač poštovních zásilek měl Tománek z vybraného poštovného nárok na 5 % a z porta do 300 zlatých na 10 % odměny. Vedle toho měl roční plat 30 zlatých. Kdo však chtěl být sběračem zásilek, musel složit určitou peněžní kauci, složit přísahu a nadto mít i po ruce příslušnou hotovost, pokud by mu byla úřadem vyměřena pokuta za nějakou byrokratickou chybu.(4) Byla to tedy především odpovědnost navíc. Vybudováním stabilní materiální základny a posílením určité úřední pozice se však Tománek stal de facto čekatelem na místo poštmistra v případě, že by v Hodoníně mělo dojít k otevření formálního poštovního úřadu.

A k tomu skutečně došlo o rok a půl později. V polovině prosince 1847 byla Tománkova dosavadní sběrna dopisů povýšena na C. k. poštovní úřad s poštovní stanicí, což odpovídalo potřebám monarchie na dobré spojení mezi Slezskem a Rakouskem. Císařská a královská Postamt Göding sídlila v Tománkově domě č. 8 na dnešním Masarykově náměstí a sám Tománek byl podle očekávání jmenován poštmistrem. V celém městě ostatně nebyl nikdo jiný, o kom by se pro uvedenou práci mohlo uvažovat.(5)

Skutečný význam poštovní sběrny a pozdějšího poštovního úřadu lépe vynikne, když si uvědomíme, co v tehdejším Hodoníně, respektive Gödingu bylo, či spíše nebylo. V době, kterou popisujeme, totiž ještě v Gödingu nesídlila ani četnická stanice (ta až od roku 1856), ani okresní úřad (ten až od roku 1868), ani finanční stráž (ta až od roku 1900). Společenská i úřední pozice domu č. 8 a jeho majitele tak rozhodně nebyla malé. Tománek se už jen svými lokálními aktivitami v poštovnictví stával součástí místní honorace.(6)

J. E. Tománek poctivě vykonával práci hodonínského poštmistra až do své smrti. Dne 30. dubna 1876 zemřel jako 58letý na zánět pobřišnice.(7) Dočasným zástupcem hodonínské pošty v úřadě administrátora se tehdy stal jeho nejstarší žijící syn August Tománek (zmiňován také jako Augustin), kterému tehdy bylo pouhých 28 let. Formální úřad poštmistra proto získal až o tři roky později, roku 1879, když se dostatečně osvědčil. Tím také hodonínská pošta pomalu přešla do posledního desetiletí svého působení v domě Tománkových. Industrializace, dopravní rozvoj a čilý stavební ruch se nevyhnuly ani Hodonínu, který byl průmyslovým i ekonomickým střediskem okresu. Město i nároky moderní doby rostly a žádaly si také rozvoj poštovních služeb.(8) S blížícím se koncem 19. století bylo jasné, že se pošta bude muset přestěhovat.

Ještě za působení na náměstí v domě č. 8 zavedl Augustin Tománek vylepšenou evidenci poštovních zásilek a také novou evidenci poštovního rekomanda. V květnu 1891, přesně 45 let po přenesení sběrny dopisů na hodonínské náměstí, zakoupil Augustin Tománek od císařského statku za 13.000 zlatých prostornější dům v Stephaniegasse neboli Štěpánčině ulici č. 4/25,(9) kam pak celý poštovní úřad během roku 1891 přestěhoval.

Předešlý dům zvaný místními obyvateli ještě nějakou dobu jako „stará pošta“ prodal měšťanu Čechovi. Ani tak však Tománek neměl dostatek peněz na celou císařskou nemovitost a rozlehlou zahradu, která ke statku přiléhala, musel odmítnout. Dlouho zde však neúřadoval. V pořadí druhý hodonínský poštmistr zemřel v létě roku 1894, tedy pouhé dva a půl roku po přestěhování.(10) Další osudy hodonínské pošty ani rodiny Tománkových už nicméně nemají s domem č. 8 na Masarykově náměstí nic společného.

Literatura:

1 ŠOLC, J.: Hodonín a jeho pošta. Z historie pošty v rodném městě T. G. Masaryka. Masarykovo muzeum v Hodonín
2003, s. 11.
2 Orientační situace ve středu města Göding (Hodonín) - jinde na těchto www stránkách.
3 První hodonínská pošta je zachycena na fotografii v jiné části těchto www stránek. Další informace k poštovnictví viz ŠOLC, J.:
Hodonín a jeho pošta. Masarykovo muzeum v Hodonín 2003, s. 11–12.
4 ŠOLC, J.: Od sběrny dopisů k poště HODONÍN 1. In: Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodonín, 2002, s. 50.
5 ŠOLC, J.: Hodonín a jeho pošta. Masarykovo muzeum v Hodonín 2003, s. 12.
6 Blíže viz Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. 8. svazek, Okresy: Uherské Hradiště, Uherský
Brod, Hodonín, Kyjov. Ostrava, Profil 1982.
7 MZA Brno, fond E 67 matriky zemřelých, římskokatolický farní úřad (Hodonín), s. 36, 139.

8 ŠOLC, J.: Hodonín a jeho pošta. Masarykovo muzeum v Hodonín 2003, s. 16.
9 Dnes Dobrovolského ulice nebo Legionářů. Nutno ještě ovřit.
10 ŠOLC, J.: Hodonín a jeho pošta. Masarykovo muzeum v Hodonín 2003, s. 17.